Molfar Max Gordeev hovořil exkluzivně pro UNIAN o podzimní rovnodennosti a tradicích tohoto dne.
Podzimní rovnodennost se slaví 22. září / foto ua.depositphotos.com
22. září 2024, kdy se den a noc zrovnoprávní ve svých právech, přijde čas podzimní rovnodennosti. Tento den, prastarý jako země sama, v sobě nese ozvěnu tradic našich slovanských předků, kteří vetkali kouzlo přírody do látky svého života.
Molfar Max Gordeev podrobně hovořil o této době a tradicích.
Dovolená Radogoshch
V dávných dobách naši předkové nazývali tento svátek Radogoshch nebo Tausen. Nebyl to jen den v kalendáři, ale živé ztělesnění změny ročních období, chvíle, kdy léto přeneslo své síly na podzim.
Představte si vesnici obklopenou zlatými poli a karmínovými lesy. Ráno, jakmile se první sluneční paprsky dotkly země, lidé se probudili se zvláštním pocitem. Tento den byl plný rituálů a obřadů, z nichž každý měl hluboký význam.
Vděčnost zemské sestře
Od prvních hodin dne vycházeli rolníci do polí. Nesli s sebou poslední snopy úrody, ozdobené stuhami a květinami. Tyto snopy nebyly jen obilím – zosobňovaly samotnou podstatu života, dar země lidem.
Starší z vesnice, šedovlasý mudrc, jehož pohled viděl mnoho podzimů, provedl obřad vděčnosti. Zvedl ruce k nebi a řekl slova, která se dědila z generace na generaci:
„Ó Matko Země, naše sestro, přijmi naši vděčnost za své štědré dary, tak tě ctíme, ať nevysychá tvoje plodnost!“
Lidé kladli na zem chléb, med, ovoce – vše nejlepší, co se letos urodilo. Nebylo to jen darování, ale symbol jednoty člověka a přírody, vzájemná výměna darů.
Ohnivá očista
Když slunce dosáhlo svého zenitu, začaly přípravy na hlavní akci – zapálení posvátného ohně. Mladí kluci sbírali suché větve a slámu a dávali je na velkou hromadu na centrálním náměstí vesnice.
Za soumraku starší zapálil oheň. Plameny stoupaly vysoko k nebi, rozháněly temnotu a zahřívaly duše přítomných. Lidé věřili, že tento oheň má zvláštní moc – odstraňuje vše negativní, co se za rok nashromáždilo, a poskytuje ochranu do budoucna.
Rolníci jeden po druhém, od mladých po staré, skákali přes oheň. Každý skok byl doprovázen přáním:
„Nemoci jsou pryč a zdraví je v každé kosti!“
„Chudoba je popel a prosperita je domov!“
„Strach se mění v plameny a v srdci je odvaha!“
Rituální jídlo
Po očištění ohněm přišel čas na společné jídlo. Ženy vynášely z domů velké hliněné hrnce s kaší, pečené husy, koláče s jablky a med. Zvláštní místo na stole zaujímal bochník – velký kulatý chléb zdobený klásky a těstovými figurkami.
Než začal jíst, nejstarší z rodiny rozlámal bochník a rozdal kousek všem přítomným. Byl symbolem jednoty klanu a vděčnosti předkům za jejich moudrost a péči.
Při jídle zněly písně – táhlé, melodické, mluvilo se o změně ročních období, štědrosti země a věčném koloběhu života.
Věštění budoucnosti
Když večeře skončila a na nebi už jasně zářily hvězdy, nastal čas na věštění. Dívky se shromáždily u řeky nebo jezera. Pletely věnce z podzimních květin a bylinek, vetkávaly do nich své sny a naděje.
S písněmi a smíchem snášeli věnce na vodu a zapalovali malé svíčky ve skořápkách ořechů. Věnec, jehož svíčka hořela nejdéle, předznamenal svému majiteli šťastný osud a brzké manželství.
Kluci se shromáždili odděleně. Házeli žaludy do ohně a něco si přáli. Pokud žalud s hlasitým zvukem praskl, přání se mělo splnit.
Loučení s létem
Blíže k půlnoci se celá vesnice sešla u velkého strašáka, který symbolizoval léto. Oblékli ho do zářivých stuh a květin, ale byl čas se rozloučit.
Socha byla přenesena k řece, zatímco se zpívaly písně na rozloučenou. Tam byl umístěn do malého člunu ozdobeného podzimním listím. Starší řekl:
„Odpluj, rudé léto, do dalekých zemí, odpočívej až do nového jara.“
Loď byla puštěna do vody a všichni sledovali, jak pomalu mizí ve tmě a odnáší si s sebou vzpomínky na teplo a světlo předchozí sezóny.
Podzimní setkání
Za svítání, když se první sluneční paprsky dotkly země, vyšli lidé do pole pozdravit podzim. Nosili s sebou košíky s plody nové úrody – jablka, hrušky, ořechy.
Starší řekl slova pozdravu:
„Gratuluji, štědrý podzim, přijď k nám s blahobytem a klidem, naplň naše spíže, zahřej naše domovy, dej nám moudrost a trpělivost na dlouhé zimní večery.“
Lidé rozhazovali obilí po poli – symbolická setba pro nadcházející rok. Věřili, že to pomůže zemi znovu získat sílu po bohaté úrodě.
Konec prázdnin
Dovolená skončila obecnými pracemi – úklidem domů a dvorů. Věřilo se, že čistota v domě v den rovnodennosti zajistí pořádek a prosperitu po celý příští rok.
Naši předkové pochopili, že podzimní rovnodennost není jen střídání ročních období. Byl to okamžik rovnováhy mezi světlem a tmou, čas vděčnosti za minulost a přípravy na budoucnost. Vetkali kouzlo přírody do svého každodenního života a vytvořili harmonii mezi člověkem a světem kolem něj.
„Dne 22. září 2024, kdy slavíme podzimní rovnodennost, můžeme cítit toto spojení s našimi kořeny. Možná už nebudeme zapalovat obrovské ohně a plout věnce na vodě, ale stále se můžeme na chvíli zastavit, abychom pocítili změnu ročních období.“ poděkovat za dary přírody a naladit se na nový koloběh života. Nechť nám tento svátek připomene moudrost našich předků, věčný koloběh přírody a důležitost udržování rovnováhy v našich životech,“ říká Gordeev .
Max Gordeev na Instagramu – instagram.com/maxgord